Břehy ve tmách

Chci spát,
denně tvůj hlas slýchám
v ozvěnách,
chci spát,
duše má se rouhá
zkroušená.

Plášť a pár tvých šátků,
knížka dočtená,
ptám se, jak se jen s tou ztrátou
smířit mám?

Ve vlnách řvát
a maják couvá,
břehy jsou v tmách,
pryč tě mám,
víckrát nepřejdeš práh!

Spát
jako zámek v růžích
hýčkán tmou,
chci spát
mezi stíny záře,
má tvář tvou.

Dál noc jako chůva vlídná
loďkou kolébá,
ptám se: Vejdeš se svítáním?
Pravdu znám!

Ve vlnách řvát
a maják couvá,
břehy jsou v tmách,
pryč tě mám,
víckrát nepřejdeš práh!

Ať noc skončí, můra čirá,
na okně dech můj vítr stírá,
kde slábne pláč, tam je víra.
Proč to vzdát? Ne, já se vzpírám!

Ve vlnách řvát
a maják couvá,
břehy jsou v tmách,
pryč tě mám,
víckrát nepřejdeš práh!

Mám vstát?
Mezi stíny záře
má tvou tvář…