Byl jsem holt špatný hokejista,
jo, hbitý puk mi v bráně přistál
a dávat si vlastní góly
někdy vážně hodně bolí.
Tenkrát ses usmála – ahoj, ty filuto,
kdybys měl třeba chuť, tak na mě zaútoč!
A já byl v tobě natotata,
byla z toho hned paterčata.
Denodenně vřeští, meju je a krmím,
holt ty cesty života bejvaj někdy strmý,
nahoru, kolmo a bez žebříku,
užívat sis chtěl, tak se teď vykup,
skákej kolem dětí,
první, druhá, třetí,
čtvrtá, pátá lžíce,
hochu, jsi v tom chycen.
Tebe, holka, jsem už dávno, dávno poslal k ledu,
k tomu ledu, na který já hned tak nevyjedu.
Mám to ale vymyšlený, bude ze mě trenér,
už vidím, jak tým z mých svišťů za pukem se žene!