Cinematerapie

Zdravím všechny diváky filmu „Cinematerapie“ a také náhodné zvědavce!

Film, který režíroval Ivan Vojnár, byl uveden do kin v roce 2010. Jedním z jeho protagonistů jsem se stal i já.

Na začátek uvedu na pravou míru některé zkreslené a nepravdivé informace o mé osobě, které se ve filmu objevily:

1. Nejsem žádný bratr Olivie Žižkové, ani „adoptovaný“. Scéna, kde mě Olivie prohlašuje za svého bratra, se do filmu dostala i přes můj výslovný nesouhlas. Více v článku Bráchou proti své vůli.

2. Šárka z Vinohrad nikdy nebyla moje dívka, i když ve filmu tak byla prezentována.

3. Do filmu jsem nepřišel řešit žádný svůj problém, ačkoliv se o protagonistech v mnoha zdrojích psalo jako o těch, kteří si před kameru své problémy řešit přišli. Film je tendenčně sestříhaný tak, abych problematicky působil. (Více se dozvíte v mém stanovisku, které jsem zveřejnil na svém webu i na dalších místech při příležitosti televizní premiéry filmu. Jednotlivé odstavce z něj postupně rozvádím v samostatných článcích).

Když jsem v červnu 2017 zjistil, že webová stránka filmu „Cinematerapie“ už neexistuje, rozhodl jsem se opuštěnou doménu zakoupit a přesměrovat ji na stránku o filmu na svém webu (o čemž jsem informoval režiséra i produkční Galinu Šustovou). Myslím, že je dobré, aby existovala stránka, doplňující oficiálně zveřejněné informace (pořad a speciál na webu České televize, profil na Česko-Slovenské filmové databázi či stránka na Facebooku) o pohledy protagonistů a zajímavosti ze zákulisí filmu. Prásknu tady věci, které zůstaly běžnému divákovi skryty a nikde jinde se o nich nedočtete. Zážitky z natáčení, pohledy tvůrců, frky a zábavné historky. Objeví se tu postupně i úvahy a rozbory některých scén, nebo verše o filmu.

Také sem přizvu další protagonisty, a kdo bude chtít, může s časovým odstupem, který není vůbec na škodu, pokračovat v duchu vět, které nám protagonistům přišly od režiséra a produkční v e-mailu krátce před premiérou filmu:
„Celé další pokračovaní Cinematerapie je teď na Vás. Režisér autorsky uchopil Vaše příběhy, poskládal je vedle sebe, vyjádřil svůj subjektivní názor. Postupně předává slovo Vám – protagonistům filmu. Nyní můžete před veřejností odpovídat a vyjadřovat se k uplynulému procesu. Vše ostatní je již věcí diváků a jejich vlastní interpretace. Je zřejmé, že film nastolí mnoho otázek a vyvolá živou diskusi – ať už mezi diváky nebo samotnými protagonisty. Naší snahou je proto vytvořit na webových stránkách filmu pro takovouto diskusi prostor a nechat jednotlivé příběhy žít dál vlastním životem.“

Těším se na zajímavé konfrontace a úhly pohledu. Pojďme si zkrátka o filmu povídat.

Na začátek bych rád prozradil pár zásadních věcí:

1. Záměr filmu byl divákům při vstupu Cinematerapie do kin prezentován úplně jinak, než protagonistům na začátku natáčení.
Podrobnější článek na toto téma se tu také objeví.

2. Protagonisté nebyli sledováni deset měsíců, jak se v materiálech o filmu uvádí, ale podstatně kratší dobu.
Podrobnější článek na toto téma se tu také objeví.

3. Životní příběhy protagonistů byly mnohdy upraveny a osekány tak, aby pasovaly do určitých typových šablon.
Podrobnější článek na toto téma se tu také objeví.

4. Film obsahuje spoustu uměle stylizovaných scén.
Podrobnější článek na toto téma se tu také objeví.

Další odstavce a zajímavosti tady budu postupně zveřejňovat, přeji Vám příjemnou četbu.

         Plakát filmu „Cinematerapie“

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *