Měla šatník, velikej jako pražská radnice,
ale pořád říkala, všechny šaty haníce,
že na sebe nemá zase vůbec nic.
Tohleto mi sluší, však teď se v tom píct?
Ve stínu je třicet, máš léto a hic…
A to zas není už v módě,
krávy jsou ty, co v tom choděj…
Prohrábla poslední šuplík
a potom jí nervy ruply,
jde se nakupovat,
tenhle týden znova!
Potkal jsem ji mezi regály,
kolekce nové ji nebraly,
zoufala – ach, sníte o šatech,
ale moc na výběr nemáte,
tyhle jsou i hezké, ale
tak trochu nedokonalé,
jako kufr bez držadla,
úplně jsem z toho zvadla,
kde něco na sebe seženu?
Říkám – pojď, mám doma švadlenu,
šije různé velikosti,
a skvěle se toho zhostí!
Nejdříve váhala – nejsi jen prase,
které by myslelo akorát na sex?
Pak šla a jásala – k tak skvělé krejčové
mě ještě žádný chlap v životě nedoved!
Tak teď každý týden má jedny nové šaty
a mě pořád velebí, jak kdybych byl svatý,
pořád má co na sebe, skvěle se v tom cítí,
a my máme na chleba a na živobytí! 🙂