Noc je smutná

Někam se ti zakutálel měsíc,
ticho divně duní a tma děsí,
zhasly hvězdy, jiskry z plamene,
člověk je sám, kdo si vzpomene?
můra nocí bloudí, vítr se zved´,
a déšť buší na tvůj parapet.

Někdy noc je smutná, probdělá,
ráno potom vstáváš – z popela,
vstát ti pomáhám,
nejsi na to sám,
lepší chvíle život zase připraví,
už prostírá stůl nebe modravý.

Ruce hřeje hrnek s horkým čajem,
za oknem déšť se sluncem si hraje,
ani nevíš, kde se náhle bere
v obyčejném dešti tolik perel,
brána smutků se zas na čas zavřela,
na skle pírko z křídel anděla.

Někdy noc je smutná, probdělá,
ráno potom vstáváš – z popela,
vstát ti pomáhám,
nejsi na to sám,
lepší chvíle život zase připraví,
už prostírá stůl nebe modravý.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..