Řekněte nám svůj příběh a my vám z něho uděláme problém

Před premiérou Cinematerapie v kinech se uskutečnila projekce pro novináře, na kterou protagonisté pozváni nebyli. Novinářům a divákům byl záměr filmu prezentován úplně jinak, než protagonistům na začátku natáčení.

Inzerát, který na podzim roku 2008 zval zájemce na úvodní casting, zněl takto:

Česká televize vám nabízí možnost zúčastnit se natáčení dokumentárního filmu Cinematerapie.
Zajímá nás váš osobní příběh.
Každý z vás je jedinečný.
Dostanete příležitost otevřít své nitro a vyslovit to, co je pro vás důležité, promluvit o svém životě před kamerou.
Na věku, ani vzdělání nezáleží.

Hlavní část inzerátu je dokonce i součástí filmu – v jedné ze scén vidíme titulek: ZAJÍMÁ NÁS VÁS OSOBNÍ PŘÍBĚH. DOSTANETE PŘÍLEŽITOST VYSLOVIT TO, CO JE PRO VÁS DŮLEŽITÉ. Čísi hlas tyto věty dokonce ještě několikrát zopakuje.

Film však byl sestříhán a prezentován v duchu úplně jiného, imaginárního inzerátu tohoto znění:

Česká televize vám nabízí možnost vykecat se před kamerou.
Zajímá nás váš osobní problém – čím běžnější, tím lépe!
Každý z vás je problémový.
Dostanete příležitost konečně potkat někoho, kdo vás bude poslouchat!
Pojďte s námi hledat úlevu od palčivých traumat!

Film nesl podtitul „Když se kamera promění ve zpovědnici a casting v terapii“. A já jsem nevěřil svým očím, protože jsem se dostal někam, kde jsem nechtěl být a kam ani nepatřím.

Řešit si své problémy veřejně prostřednictvím kamery a uklízet si tak v duši by mě totiž nikdy nenapadlo a nechápu lidi, kteří by na to kývli. Pokud si člověk s něčím neví rady, je řešením obrátit se buď na blízké přátele, kteří o situaci vědí dostatek podrobností a mohou přispět svým pohledem na věc, nebo na terapeuta s odborným vzděláním. Cizího režiséra a produkční s průmyslovkou skutečně nepovažuji za moudrou volbu.

Na casting jsem šel se záměrem podělit se o některé zajímavé momenty ze své životní cesty, na které jsem úspěšně překonal spoustu překážek, a přinést tak povzbuzení těm divákům, kteří nyní řeší podobné věci, jako dříve já (v tomto smyslu jsem název filmu vnímal správně – jak jsem vyčetl, cinematerapie jako metoda je o tom, že se divákovi pouští filmy, které mu mají v jeho situaci pomoci). Bral jsem to tak, že buď můj příběh filmaře zaujme, nebo nezaujme a v tom případě s ním tedy pracovat nebudou. Ne že ho začnou účelově překucovat, vytrhávat věty z kontextu a uměle vytvářet něco úplně jiného.

Povšimněme si ještě věty z úvodního inzerátu – KAŽDÝ Z VÁS JE JEDINEČNÝ. V rozhovoru k filmu však režisér v souvislosti s protagonisty nemluví o jedinečnosti, ale o jejich bezvýznamnosti. Naprosto rozumím tomu, že on sám na začátku natáčení nevěděl, jak bude výsledný film vypadat a v průběhu natáčení vhodný tvar teprve hledal. Pokud se nakonec rozhodl posunout to do úplně jiné roviny, bylo by fér to protagonistům včas oznámit, což se ale nestalo.

Tomáš Choura

(Za název tohoto článku děkuji divákovi Michaelovi H., muzikantovi z východních Čech, se kterým jsem si před lety o filmu dobře popovídal.)

Chcete něco doplnit? Napište komentář dolů pod filmový plakát, moc díky! 

Zpět na úvodní stránku cinematerapie.cz

         Filmový plakát

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..