V ohrožení je náš vinohrad

(V květnu 2014 jsem navštívil poprvé v životě moravský vinný sklípek. Nad ránem mi pak bylo řečeno, že takovejhle bordel tam zatím ještě nezažili. Mohla za to skupinka rozhulákaných Poláků, která kromě jiného hledala nejbližší nevěstinec, a to tak vehementně, že se mi jich zželelo a musel jsem pro ně z fleku jeden vymyslet. Pokud chlapci nepopadali do škarp, jsou možná na cestě k němu ještě teď. No a ve sklípku došlo i na báseň na pět slov, a sice vinohrad, milenka, láska, brouček a štěstí…)

V ohrožení je náš vinohrad,
pod listy se divnej brouček vkrad,
nahlodal nám všechny hrozny,
to je špatný, to je hrozný.

Réva chřadne, réva strádá,
jako dívka, co má ráda,
všechnu lásku dává muži,
ale ten si chce jen užít,
má ji jenom za milenku,
když je jeho žena venku.

Prokletého broučka přinuť,
ať přestane škodit vínu,
ať neďobe do bobulí,
aby hrozny neuschnuly.
Prokletého broučka vyžeň,
ať si někde jinde hryže,
ať nám víno zraje, roste,
ať je pořád naším skvostem,
červený i bílý,
a lidé po něm sílí.

Hle, správný čas přišel,
pozvedneme číše
a připijeme si na zdraví,
a ať nám všem život připraví
i toho štěstí vrchovatě!

A to i přesto, že si za něj někteří z nás nepřiplatěj.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *