Občas chodím na dýzy,
kde se hudba podbízí.
Na parketu to byl chaos,
tys mi tenkrát řekla – Čao,
tančila bych, ale kvetu
ze zvuku těch kastanětů.
Na baru jsme spolu zkysli,
pohodoví, nezávislí,
kecali jsme o islámu,
řeklas´ taky, že máš FAMU
a ať k tobě zejtra přijdu,
nebudu dřít s nouzí bídu.
Říkám si – No to je boží,
spoustu toho můžou prožít
dva lidi, co spolu kalej,
těšil jsem se jako malej.
Kaliopky ti pěkně stáhnu
a ty řekneš – Super, ach, nu,
pokračuj, jó, dál jdi prosím ještě!
Hodinu jsem za tebou šel deštěm,
za tvým plotem retrívr,
vrčel na mě vr, vr, vr,
jak ocásek jsem zůstal stát venku,
jinej ti svlík kaliopky i podprsenku!
(napsáno na zadaná slova: chaos, kastaněty, islám, retrívr, kaliopky)
Veršování z června 2013 na Kulturním večeru Saši Kirilova – publikum na mě tehdy vybalilo pětici slov chaos, kastaněty, islám, retrívr a kaliopky.