Dítě lítá kolem stolu,
drahá váza letí dolů,
on kouká na telku, má radost z gólů,
vydělává čím dál míň,
stará kredenc, stará skříň,
tak aspoň ty, těsto, kyň,
ať mám něco na knedlíky.
Neřekne mi ani díky,
to je manžel, to je otec,
z toho může ženská otéct!
Ženská to holt mívá těžší,
aspoň, že se může těšit
na Alíčka, na psa, který nezklame.
A když se zdá všechno prohrané,
on mi dodá sílu, elán,
pac mi dává, radost dělá,
v něm se prostě nespletu,
on je věrný, on pro mě je tu,
z něho si vem příklad, chlape!
A nemusí pršet, stačí jen, když kape.
„Řekněte mi pět slov“, požádal jsem jednou v Litomyšli nad ránem barmanku, „třeba nějakejch vašich oblíbenejch“. „Tak to bych tady radši neventilovala“, odpověděla. Nakonec jsem od ní dostal pětici pes, skříň, stůl, dítě a otec, objednal si ještě jeden grog a začal si hrát se slovy.
(napsáno na zadaná slova: pes, skříň, stůl, dítě, otec)