Zahlédl jsem želvu, želvu v punčocháčích,
ňák jsem to dneska přehnal, jo, mám dost, už to stačí.
A želva leze, želva se šine,
doleze do cíle? Tak ano, či ne?
Možná, že doleze, možná, že vzdá to,
schová se zbaběle pod radiátor,
bude čučet na žebra a na potrubí
a své sny o cestě, ty zkusí ubít.
Zatím se však nevzdává, sune se, byť pomalu,
a vůbec ji nevzruší, že na ni řvu – upaluj!
Leze svým tempem, jak já teď z baru
a v dálce vyhlížím startovní čáru,
až já se k ní jednou nakonec přimotám,
nastane obrovská proměna života.
Řád místo chaosu, ticho místo kraválu,
dobrého vagóny, špatného pomálu,
víno místo vody, a sex místo masturbace.
Hlavně se živ a zdráv teď do pelechu skácet! 🙂
Tahle věc vznikla ne na pět, ale na šest slov – lidé na jednom pražském literárním večeru říkali svá slova tak rychle, že nebylo jasné, kdo řekl to páté jako první. Takže: želva, radiátor, ticho, potrubí, punčocháče + masturbace jako bonus.