Žít s tím, co má

Cesta je modrá,
obloha šedá,
z prachu teď poutník
klíč matnej zvedá.

Klíčovou dírkou
do nebe kouká,
přespává v lesích,
toulá se v loukách.

Ví, musí žít jen s tím, co má.

Cesta je šílená,
za sebou míle má,
pár věcí po kapsách,
na dno si občas sáh.
Cesta je blátivá,
sem tam se bloudívá,
moh mít víc, moh mít míň…

Do města přišel,
z tisíců dveří
ty pravé najdou
ti, kdo v to věří.

Výhra se schová
jak slunce v mracích,
klíč, kterej našel,
teď radši ztrácí.

Ví, musí žít teď jen s tím, co má.

Cesta je šílená,
za sebou míle má,
pár věcí po kapsách,
na dno si občas sáh.
Cesta je blátivá,
sem tam se bloudívá,
moh mít víc, moh mít míň…

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..