Zář na sídlištích,
zas končí den, tak snad ten příští
nám všem víc
vyjde vstříc
a štěstí dá.
Sám v koutku každý
o lásce sní, co trvá navždy,
málo snů
má to tu
však růžové.
Příběh byl tak krásný v představách,
najednou tvář jinou dostává…
Déšť, cesta šedivá,
nic jiného nám však nezbývá,
stále jít,
s nadějí
dál či blíž.
Tmou hvězda padá,
a tolik snů tu čeká v řadách,
důvěřuj,
že ten tvůj
teď štěstí má.
Příběh byl tak krásný v představách,
najednou tvář jinou dostává,
nad kávou a horkým koláčem
sami si pak tajně popláčem.