1. května jsem vyrazil na Petřín. Randit. S poezií. Ondřej Linhart si zaslouží poděkování za to, že jsem opět mohl rozšířit skupinu recitujících autorů. Akci „Poezie na Petříně“ pořádá sdružení Camelquerque snu. Probíhá u fontány s hrajícími si chlapci, zvané také „U žabiček“. Letos se konala již po dvacáté sedmé.
Zazněly i verše o lásce k psíkovi, psané z pohledu mladé ustarané maminky. Báseň měla nedávno výročí, zrodila se koncem dubna 2014 v Litomyšli během divadelního zájezdu. „Řekněte mi pět slov“, požádal jsem tenkrát nad ránem barmanku, „třeba nějakejch vašich oblíbenejch“. „Tak to bych tady radši neventilovala“, odpověděla. Nakonec jsem od ní dostal pětici pes, skříň, stůl, dítě a otec, objednal si ještě jeden grog a začal si hrát se slovy…
Přeji vám, ať máte vždycky někoho, kdo nezklame.
Psíček nezklame
Dítě lítá kolem stolu,
drahá váza letí dolů,
on kouká na telku, má radost z gólů,
vydělává čím dál míň,
stará kredenc, stará skříň,
tak aspoň ty, těsto, kyň,
ať mám něco na knedlíky.
Neřekne mi ani díky,
to je manžel, to je otec,
z toho může ženská otéct!
Ženská to holt mívá těžší,
aspoň, že se může těšit
na Alíčka, na psa, který nezklame.
A když se zdá všechno prohrané,
on mi dodá sílu, elán,
pac mi dává, radost dělá,
v něm se prostě nespletu.
On je věrný, pro mě on je tu.
Z něho si vem příklad, chlape!
A nemusí pršet, stačí jen, když kape…
A jako bonus přidávám odkaz na text Boží mlejny melou, který na čarodějnice oslavil plnoletost. Přečtete si tam i nějaké zajímavosti a ohlasy.