Mé první setkání s Karlem Havlíčkem Borovským proběhlo v ranném dětství u babičky. Měla na stěně známý obraz Josefa Mathausera, na němž se spisovatel loučí s rodinou před násilným policejním eskortem do Brixenu v prosinci 1851. Visel v pokoji, kde se obvykle netopilo, takže tam svou mrazivou atmosférou hezky pasoval.
Později ve škole mě spíše než Karel Havlíček zajímala krásná spolužačka Monča Havlíčková, nicméně i cestu k autorovi jsem si časem našel. A těší mě, že již počtvrté mohu být součástí sborníku „Epigram“, vzešlého z literární soutěže, kterou pořádá Syndikát novinářů Vysočina vždy jednou za pět roků k výročí básníkova narození. Letos 31. října od něho uplynulo 205 let.
Užil jsem si sobotní oslavu v Havlíčkově Brodě, spojenou s představením sborníku EPIGRAM 2026, kulturním programem, komentovanou prohlídkou města, položením květin k pomníku, návštěvou Muzea hotovosti a Havlíčkova domu (Galerie a muzeum Vysočiny Havlíčkův Brod).
Pobavila mě také ilustrace Pavla Raka k mému čtyřverší. Spolu s tím sem dávám i jednu věc z almanachu EPIGRAM 2011. A mám ještě i knížky z let 2016 a 2021, kdo bude chtít, může mít pár střípků ze mě v obýváku v knihovně.
Přeji vám, ať v příštích dnech nepřijdou žádné pohromy. Nebojte se ozvat, když je potřeba. A nezapomínejte na Havlíčka.
Pohromy
Až se srazí tryskáč s tryskáčem,
společně to oba odskáčem.
Až se srazí tanker s tankerem,
hromadně to všichni odserem.