V uplynulém týdnu jsem pořádně máknul. Tedy alespoň v odvysílaném díle seriálu Vyprávěj s názvem Akce Zet.
Scénu před panelákem v pražských Stodůlkách jsme natáčeli asi třicetkát. Patří k těm složitějším, na velkém prostoru na sebe reaguje hodně lidí a všechno musí správně navazovat. Ale užíval jsem si ji.
Své školácké zapojování do podobných pracovních taškařic si moc nevybavuji. Vzpomínám si však na povinnou brigádu v prváku na střední, kterou jsem považoval za zbytečnou. Pár měsíců po sametové revoluci. Tenkrát jsem svému třídnímu učiteli, snažícímu se udat koště s otázkou „Kdo ještě nemetal?“, odpověděl: „Já tady vometám už od začátku brigády“.
Ale zpět k Akci Zet. Tyto verše mě napadly, když jsem svůj pracovní zápal sledoval po letech znovu.
Přeji vám, ať si užíváte všechno, co děláte. A ať vám to dává smysl.
Nejsem lenoch, co zaleze,
když je tu slavná „Akce Zet“,
nejsem ten, z něhož sousedé kvetou,
nestojím stranou s cigaretou.
V montérkách makám, s lopatou,
neptám se blbě, co za to,
jsem pracant, ne tele
neuvědomělé!