První srpnový pátek se každoročně slaví Mezinárodní den piva, proto tento mok přiteče i do pravidelné dávky veršů. Nejprve si ale dovolím citovat, co o zmíněném dni říká EKOkalendář:
Mezinárodní den piva vznikl v Kalifornii a rychle se rozšířil do dalších zemí. Výroba piva má velký ekologický dopad, například na spotřebu energie a vody. Na každou lahev piva se odhaduje spotřeba 0,2 kWh energie a může být potřeba až 300 litrů vody na vznik jednoho litru piva. Většina ingrediencí používaných k výrobě piva se ve skutečnosti nekonzumuje, což znamená, že zbytky chmele a sladu je třeba někam vyhodit či zlikvidovat. Vysokoalkoholická chmelová piva jsou pro životní prostředí ještě horší. Češi jsou největší konzumenti piva v Evropě.
Jednoho takového konzumenta jsem posadil do básně, napsané kdysi na zadaná slova: pivo, víno, puk, brloh a chozrazčot.
Připíjím na vaše zdraví a přeji, ať vás dnešní doba příliš nestraší (narozdíl od aktéra následujících veršů).
Potkal jsem ho v baru
Potkal jsem ho v baru, vypil deset piv
a vypravoval mi, jak to bylo dřív.
Nebylo vůbec nic – toaleťák, víno,
v krámech jen do pěti měli otevříno,
regály plný párů stejnejch bot,
z novin jsme znali, co je chozrazčot.
Vědělo se dobře, že tu všichni kradem,
a tajně jsme doma žasli nad západem,
závistí jsme pukali, puk, puk, puky,
a v JZD ženský kravám myly struky.
Dal si pár dalších dvanáctek
a nakonec mi ještě řek:
Dneska ležím ve svým brlohu
a doba mě straší – hu, hu, hu,
dneska je to všechno v ještě větším lejně,
aspoň, že mi pivo chutná pořád stejně.