Nedělní poetický status č. 141: Máme za sebou první školní týdny. Učitelů mám v rodině několik a kdysi dávno jsem jím chtěl také být. Časem mě to přešlo, nicméně rád občas vyvěsím nějaký hravý vzdělávací příspěvek. Dnes vám tedy s kyticí bambusu prozradím, že třetí zářijovou sobotu se každoročně slaví Mezinárodní den pand červených.
EKOkalendář uvádí, že panda červená, nazývaná také panda malá, je menší stromová šelma a jediný zástupce čeledi pandy malé. Je o něco větší než kočka domácí, má rudohnědou srst a dlouhý ocas, který ji pomáhá udržovat rovnováhu na stromech. Ve volné přírodě se průměrně dožívá 8 -10 let. Obývá horské lesy jižní Číny, Nepálu, Bhútánu, Indie a Myanmaru. Její potravu tvoří převážně bambus, ale občas si zpestří jídelníček bobulemi, vejci nebo menšími zvířaty. Jde o samotářské zvíře, aktivní hlavně za úsvitu a soumraku. IUCN ji zařazuje mezi ohrožené druhy, v přírodě žije asi jen 16 – 20 tisíc jedinců. Lze ji vidět v mnoha zoologických zahradách, včetně českých, kde je chována pro svůj vzhled a menší náročnost než panda velká. S ní ovšem není blízce příbuzná, mají jen podobný způsob života.
Pandám červeným přeji, ať to s nimi nevypadá černě. A vám, ať slyšíte od svých milých samé krásné věty. Jako v závěru básně, napsané před lety pro kamarádku – milovnici pand.
O pandách
Ach, ach, ach,
za výlohou kniha o pandách!
Celé léto na brigádách,
kačku za kačkou se střádá,
tu knížku chci, tu mít musím!
Je k ní bonus – za dva kusy
jedno živé mládě pandí!
I ten můj pes mi v tom fandí,
ať to rychle nastřádám…
Kluci? Žádná paráda!
Trápěj, lžou a nehladěj,
zkrátka – nemaj na mládě,
co se tu cpe bambusem.
V jeho očích číst si můžu: Lásko, chceš mě, tak tu jsem!