V pátek jsem se vydal k urně. Ne na hřbitov (do Dušiček daleko), ale do volební místnosti. Kukátkem z hlasovacího lístku vyhlížím na fotce skvělou budoucnost své obce Homole u Panny, kde jsem před 32 lety jako mladičký dokonce kandidoval do zastupitelstva. Výsledek mi tehdy svérázně okomentovala paní Alena: „Tak od nás jsi měl hlasy, od Heleny… No oni tě nevolili, to jsou k*rvy!“ Příjmení vynechávám, nicméně homolští starousedlíci jsou jistě doma.
Ačkoli můj táta pracoval jako zastupitel, a posléze i starosta, spoustu let, pro mě veškeré politické ambice skončily zmíněným krokem. Po čase jsem si ještě pohrával s myšlenkou jít do voleb za jisté poetické recesisty a čistě pro srandu si nechat v Ústí na Mariánskou skálu natáhnout plachtu se sloganem „Zveršuji vaše životy“. Raději jsem se ale věnoval jiným ptákovinám.
Nicméně i jako poeta nekandidát si nyní dávám do dalšího funkčního období slib, že se budu více věnovat satiře, komunální i společenské. A dotáhnu do konce některé krapet rýpavé rozepsané polotovary.
Přeji vám, ať máte skvělé zastupitele a vždy dozvíte se všechno, co potřebujete.
A přidávám aforismus, nijak nesouvisející s mou domovskou radnicí.
Starostenský
Zeptal jsem se starosty,
věděl houby naprostý.
Kdo mi řekl nejvíce?
Uklízečka z radnice!