„Tohle je jedlík za všechny prachy“, pronesla o mně kdysi dávno družinářka při obědě. Baštil jsem totiž malé porce a svým tempem, takže všechny děti na mě musely čekat. Zřejmě už tehdy jsem podvědomě odmítal přežvykovat s davem.
Život nám občas naservíruje nečekané příležitosti. Na prahu padesátky s kuřetem v ruce jsem se dostal až do muzikálu. Zavři oči, Maxi. Po vzoru chytré horákyně jsem se tam zhostil drobné role – nerole žrouta na svatební hostině. Cpu se tak rychle, že na okamžik přerostu i známé velké herce. A účinkuji, i když zároveň sedím doma v klidu u večeře, protože jsem jen promítán na divadelní plátno.
K tomuto hudebnímu počinu mám blízký vztah. V počáteční fázi vzniku mi producent Josef Vejlupek dal nahlédnout pod pokličku. A konečný výsledek jsem si užíval jak z hlediště, tak z předsálí, kde jsem při ústecké premiéře prodával panáky za ceny ze šedesátých let.
Teď během podzimu uvede tři pražské reprízy Divadlo Semafor, první už v pondělí 19. října. Kdo dorazí, zjistí, o jakou svatbu půjde.
Já vám tu zatím nabídnu jednu svou veršovanou, kterak si pan Pokorný bral slečnu Pyšnou.
A popřeji vám, ať jste nasyceni životem.
Svatba
Pokorný si dneska Pyšnou bere,
ten, kdo je vidí, zpozorní,
vykročí společně jedním směrem
a oba budou Pokorní.
Bývala divoká, on si ji vychovával,
úsilí, práce a často prý celkem kravál,
ale dnes konečně, na stará kolena,
má ženu, která je ctnostná a zkrocená.
Dvě „ANO“, polibek a pohled do očí,
a palce držme jim, ať mu zas nezvlčí!