V mládí jsem o zakládání rodiny neuvažoval, ale děťátka jsem hlídal celkem často. V příbuzenstvu, i u přátel. Díky tomu třeba vím, že nemá smysl vyprávět uspávací pohádku o ovečkách děvčátku, které napočítá jen do sedmnácti.
A to tak rychle, že se ani nestihnete vyplížit z pokoje. Stejně tak se nevyplácí ponoukat kluky, aby ve virtuální zoo dali tygra k zebrám. Po zbytek odpoledne jsem pak sledoval vyskakující upozornění, že „Zebře č. 15 se nelíbí výběh“ nebo „Zebra č. 40 je velmi nespokojená“, a mamince psal, že jsem tentokrát hlídání nezvládl.
A proti mé kreativní změně začátku říkanky „Šel kašpárek na zkušenou, měl červené šatičky“, na „Šel kašpárek na zkušenou, našel myšku zadušenou“, by někteří rodiče také mohli mít výhrady, ale z toho jsem nakonec udělal básničku s poučením.
Doplňuji fotkou. Kašpárek na zkušené – ústecká verze.
Dětem přeji, ať si užijí svůj den. A vám ostatním, ať nedopadáte jak myška z veršů a každého poučení si náležitě užijete.
Šel kašpárek na zkušenou,
našel myšku zadušenou.
Pročpak se ta myška čilá,
milé děti, udusila?
Našla maso, plátek tuhý,
nechtěla nic nechat druhým.
Myška sobec, to je síla!
Pošla, než se poučila…
A přidávám odkaz na svou další bajku, tentokrát o zakrslém králíkovi.