V uplynulém týdnu jsem slavnostně vyjel do další padesátky. A tak sem teď dám verše o starých autech s nestárnoucím půvabem. Na rozdíl od pana Trabanta žádný splín nemám, ale své pomalé tempo jsem si udržoval vždycky. Třeba ve školní družině jsem brzdil spolužáky při obědě a vůbec mě to netankovalo. A před lety mi kamarád řekl, že tenhle svět frčí, kdežto já přicházím.
Ilustrační fotka vznikla v listopadu 2019 v Plzni na křtu almanachu „Trabanti mezi námi“. Neodolal jsem a nasedl…
Přeji vám, ať nepropadáte splínům a jedete tempem, které je vám příjemné. A ať na vás nikdo nevyjíždí. Nejste asfalti.
A moc děkuji všem gratulantům.
Trabantí splín
Stojím tiše ve stodole,
nasedni, fakt, neodolej,
byl jsem klenot z NDR,
tak mě pochval, tak mě žer.
Kolik já jen odvez´ lidí!
Tomu, co mě v mládí řídil
dávno už ovšem nestojí
zato se hrabat ve stroji
s dvoutaktním motorem.
Rychlejší auto chcem
a ty, Trabante legendární,
tady stůj a tiše stárni.
Kéž zase vyjedu, zajásám – tú, tú, tú,
kéž zase vyjedu! Kam? Jen ne do šrotu!