Stojím tiše ve stodole,
nasedni, fakt, neodolej,
byl jem klenot z NDR,
tak mě pochval, tak mě žer.
Kolik já jen odvez´ lidí!
Tomu, co mě v mládí řídil
dávno už ovšem nestojí
zato se hrabat ve stroji
s dvoutaktním motorem.
Rychlejší auto chcem´
a ty, Trabante legendární,
tady stůj a tiše stárni.
Kéž zase vyjedu, zajásám – tú, tú, tú,
kéž zase vyjedu! Kam? Jen ne do šrotu!
Báseň vyšla v knize
Trabanti mezi námi – vydala Nava, 2019
S básní jsem propojil nedělní poetický status č. 67 na blogu.