Po minulém vzdělávacím okénku z oblasti ekologie dnes zabrousíme do kultury. 21. března se slaví Světový den loutkového divadla. A tak jsem si zavzpomínal, jak jsme s naším divadelním souborem Mladá scéna hrávali Gulliverovy cesty. Jejich 1. část, Země Liliputů, na loutkoherectví stála.
Gulliver Zdeněk Balcar. Fotku jsem si vypůjčil z našeho divadelního archivu.
Ze svých divadelních zápisků vybírám pár zájezdových fotek, hlášek a zážitků: Některé děti při naší pohádce vřeští stejně, jako vřeštily holky před lety při koncertech Luneticu… Gulliverovy lodní zápisky jednou začínaly větou „Dnes je to třetí týden, co jsme vypluli z ústavu“… Když zapojíš nohy, můžeš ovládat i tři Liliputy najednou, a bacha na ránu ořechem… Pižďuláci, to je nové označení pro naše loutky… Díky kolegům ze souboru už vím, že existuje nadptáčí… A co mně jako kormidelníkovi ukazoval Gulliver Petr na mapě před ztroskotáním lodi za místa, sem ani napsat nemůžu.
A samozřejmě jsem si o Gulliverovi i trochu zaveršoval.
Přeji vám, ať v životě nejste pouhými loutkami.
Gullivere, mořem putuj,
objev Zemi Liliputů,
zachráníš ji před Blefusy,
císařovna tě svést zkusí.
Pyšný císař všechno zvorá,
nejlepší je člověk Hora,
Gullivere, Gulli, Gulli,
děti žasnou, oči kulí!
Dole v „podpalubí“ jsem s ostatními tahal za drátky, aby pár vojáčků na scéně ožilo.
Vyrobit obličeje Liliputů podle fotek MLSáků? Super nápad! Ceremoniář Choura z trpasličího cimbuří.
Loutkový divadelní soubor Čtyřlístek z České Třebové má impozantní loutky, které jsme si jednou při zájezdu také prohlédli. To bych nebyl já, kdybych žabku nelíbnul.