Pohádku Kocour Modroočko měl náš divadelní soubor Mladá scéna v repertoáru od roku 2013 a v prosinci odehrál derniéru. Dnes se uskutečnilo mimořádné benefiční vzkříšení pro Sál Šichtovka. Výtěžek z představení putuje na opravu tohoto krásného místa v areálu bývalé Setuzy.
Mně tahle kocouří inscenace obohatila tedy čtvrtinu života. A také jsem v ní zažíval vzkříšení, takové malé herecké. Na začátku hry poučuji Modroočka jako pořádkumilovný krtek, posléze se stávám jedním z kocourů, zpívajících a křepčících na střeše při kočičím jazzu. Inspiraci k dnešním veršům jsem si přinesl odtamtud.
K selfíčku od komína přidávám dva screeny ze živého vysílání z Šichtovky.
A přeji vám samé harmonické dny.
Kočičí zpívání
Měsíc je vysoko, správný čas nadešel,
kočky se pomalu scházejí na střeše.
Ještě jednou „mňau“, a výš, o tři vousy,
ti, kdo neusnou, koncert poslechnou si.
Začíná kočičí zpěv,
člověče, z toho se zjev.
Začíná kočičí jazz,
člověče, z toho se zděs.
Zatracený kočky, tady se spát nedá!,
mrštil po nás koště ten nerudný děda.
Jako bonus přidávám do komentáře odkaz na verše, inspirované mou rolí krtka.
