Kdysi dávno mi kamarádka půjčila pánev (čímž mi zachránila večer se slečnou, kterou jsem si tehdy pozval), a pár dnů nato mi řekla, že je stará, akorát zabírá místo, a ať si jí prý klidně nechám (myšleno tu pánev). Konstatoval jsem, že jsem rád, že ji mám (kámošku, a vlastně i pánev), mnohokrát jsem ji pak rozpálil a vždycky to bylo žrádlo (teď mluvím jen o pánvi).
Tenkrát mě napadl i slogan „Jak zacházet s pánví, to snad každý pán ví“, nicméně u mě to tak slavné nebylo. Můj kuchařský um začal a skončil u kresleného seriálu „7 minut vaření“ z osmdesátkové Sedmičky pionýrů. A v dospělosti? Můj domácí jídelníček, no chudoba derviše, z pokusů mě učit vařit ani jeden nevyšel… Takže to jistil konzervovaný párek s fazolí nebo kreativně upravené recepty „přidáme nakrájené oškrábané brambory, pokud se s nimi nechcete drbat, tak neoškrábané, a vaříme pod poklicí, pokud žádnou nemáte tak bez poklice“. Jirka Babica hadr.
Nejsem zkrátka jako Mýval Gurmán, o němž jsem před pár lety napsal písničku pro TV PRO DĚTI. Z něj se stal nakonec mistr kuchař, i když mu to zkraje vůbec nešlo. Naservíruji vám dnes tedy alespoň ten text.
Přeji vám v nadcházejícím týdnu jen samé dobroty.
Papkám
jabka,
sádlo s okurkou k nim dám,
mňam.
Nabídnu pár topinek
třeba s malinovou zmrzlinou,
na jazyku se to rozplyne
a hosté se slastí pominou.
Opepřený dortíček
ze sladkého tvarohu,
k tomu posolit pár hruštiček….
Sytá jsem, už vážně nemohu.
Pokračování textu a celou písničku najdete v odkazu.