Ještě nedávno pěkně sněžilo a mrzlo, proto jsem se chystal vyvěsit pár veršů o zimě. Teplota však stoupla a i hravý poeta musí v životě občas zaimprovizovat. Sahám tedy po raritce, která vznikla, když mi táhlo na osmnáct. Tenkrát jsem s ní vyhrál soutěž „Vstanou noví sněhuláci“, vyhlášenou Janem Vodňanským v pořadu „Turádio“ Českého rozhlasu. Rým typu zima/prima bych už dneska sice nepoužil, ale pořád je v tom pro mě cosi půvabného.
A přidávám dva sněhuláky z dílny skorosyna Radima z minulých let. Fotku mé maličkosti v bílém triku s našitými černými knoflíky, plecháčem a mrkví jsem po zralé úvaze zavrhnul.
Přeji vám, ať ledy tají na těch správných místech.
Báseň pro tajícího sněhuláka
Sněhuláku, přijdou vedra,
co jsou tíhou pro tvá bedra.
Obleč se do jarních tónů
a odcestuj do záhonu.
Přes rok v něm pak ukryj se mi
a dej trochu napít zemi.
Vrať se zas, až cinkne zima,
potom ti tu bude prima.
