Váza stále prázdná zůstává,
jsem já vůbec ještě tvá?
Lístek s jednou větou vedle mám,
musel jsi jet zase kdo ví kam.
Já vím, moře práce máš,
čekám, přejdu prázdnou pláž,
zprávy v láhvích do vln házím dál,
kdybys o ně náhodou snad stál.
Je zvláštní, že právě to, co tu chybí,
nejvíce místa zabírá,
z oblohy sem padá tma z hořkých čokolád,
dárek z lásky nemám komu dát.
Žádná tvoje slova hřejivá,
jen vzpomínka přežívá.
Dej mi ještě šanci být ti blíž,
kéž mi zase rozumíš.
Hledám ostrov nejbližší,
volám, stejně neslyšíš,
racek v písku sténá únavou,
a útesy pod hladinou jsou.
Je zvláštní, že právě to, co tu chybí,
nejvíce místa zabírá,
z oblohy sem padá tma z hořkých čokolád,
dárek z lásky nemám komu dát.