(hudbu složil František Křepela, text napsal Tomáš Choura, zpívá skupina Bluechips)
To jsem tenkrát bloudil městem a měl strašnej hlad,
v tom jsem viděl restauraci, tak jsem do ní vpad,
a pan vrchní s jídelníčkem ke mně mířil hned,
když jsem kouknul na nabídku, tak jsem trochu zbled.
Samý hodně divný jídla totiž měli tam,
všechno bylo uvařený z holek, slečen, dam.
Z toho si mám jako vybrat, co k obědu sním?
Tak jsem jenom kroutil hlavou, nevěděl, co s tím.
Dívčí boky s noky, dámu na kmínu,
knedlíky a zelí, k tomu blondýnu,
prima řízky z dívky, ženu na křenu,
mladu Ostravačku, peknu, smaženu.
Protřel jsem si oči, potom jsem se štíp,
neprobudil jsem se, tak si říkám: To je vtip,
asi to tu natáčejí skrytou kamerou
a sledujou, jestli jim to lidi sežerou.
Nevěděl jsem, co dál, tak jsem volal vrchního,
jestli by mi nenabídnul něco jinýho.
Jen se zasmál a řek, že to udělá moc rád,
ale prej – až já ty ženský přestanu tak žrát.
Dívčí boky s noky, dámu na kmínu,
knedlíky a zelí, k tomu blondýnu,
prima řízky z dívky, ženu na křenu,
mladu Ostravačku, peknu, smaženu.