Jednorožci dneska žijí
v metaforách, fantaziích,
zjeví se jen, když je někdo čeká
a vycházejí hlavně k řekám.
Tak jim vyberu
třeba Iberu.
Přátelství mezi nima
je férové a prima,
jeden si druhého všímá,
ať nikdo ze stáda
netrpí, nestrádá.
Každý z nich by ale moh
zakrýt ten svůj ostrý roh,
dát si na něj pěkný klobouk,
od Ibery dál jít s dobou.
Na klobouk berušku, a rozdávat štěstí,
to štěstí ty si vem, vůbec se nestyď,
štěstí si vem a řekni – dík, Bože,
že je tu takový jednorožec.