Jdu si dlouhou ulicí,
do vzpomínek vrážím,
slepý lampy – žádná zář,
spoustu přátel ztrácíš,
spoustu známých získáš,
stíny všech jsou stejný – mecenáš nebo lhář.
V dálce lampa jediná,
která ještě svítí,
blázen se tam hádá s ní,
a bídný psy bez ceny
spěj pod lampou zkroucený,
jak kytky, co se táhnou za světlem, slábnoucí.
Když tu lampu míjím,
světlo se mi ztrácí,
v zádech záře, před sebou stín mám.
Snáz a snáz každej z nás
nechává se nocí zmást,
ať lampy zhasnou a den z bílých kříd svítí nám.