Spousty kilometrů odtud,
až tam někde v lesích u břehu jedné známé řeky,
žije můj starý dobrý přítel Sam,
který jednou v létě pozval mě tam
a vyprávěl mi příběh, co já teď povím vám.
Toho rána za svítání zamknul Sam svůj dům,
na úpatí u řeky na pozdrav máv rybářům.
Po srázu pak stoupal k vrchu, kde měl haldu klád,
kterou chtěl dnes do večera celou oloupat.
Jakmile tam došel, hned se chopil nářadí,
jeho silné ruce si s tím jistě poradí.
Když pak dával stranou první oloupaný kůl,
nějak se mu nečekaně z rukou vysmeknul.
Po srázu pak dolů směrem na rybáře sjel,
Sam dostal strach, že tam najde jen pár mrtvých těl.
Po kůlu tam pod srázem zbyl jenom v zemi pruh,
a Sam, když tam doběhnul, tak překvapením ztuh.
Židle těch dvou od sebe jen metr stály snad,
kůl prosvištěl těsně mezi a do řeky spad.
A dobrák Sam usednul pak na zarostlej val,
sklonil hlavu a v duchu tam Bohu děkoval.