Za oknem fouká, pár můr bloudí v záclonách,
pomalu svítá, já vstát mám,
po okně krůpěj stéká, rozpouští můj sen
a každý chvátá bůh ví kam.
A já půjdu samotná,
já půjdu samotná chladným městem,
tak zoufale samotná,
jenom déšť mě tu zná.
Když je tu den, kdy mám síly míň,
potom otvírám skříň,
tvoji fotku v ní mám,
a dlouze koukám tam.
Zas ožije mi tvá vlídná tvář
a ty sílu mi dáš,
v ruce své máš mou,
a těžké chvíle krásné jsou,
jsou,
krásné jsou,
jsou.
Ještě mi zbývá dnů moc, jak písku v hodinách,
je to jen poušť, ne krásná pláž,
rádio pouštím v přítmí, stydne ranní čaj,
a ty právě teď tam doma usínáš.
A já půjdu samotná,
já půjdu samotná chladným městem,
tak zoufale, zoufale samotná
těžko snést se to dá.
Když je tu den, kdy mám síly míň,
potom otvírám skříň,
tvoji fotku v ní mám,
a dlouze koukám tam.
Zas ožije mi tvá vlídná tvář
a ty sílu mi dáš,
v ruce své máš mou,
a těžké chvíle krásné jsou,
jsou,
krásné jsou,
jsou.
Andělskou stráž
ty zřejmě nade mnou máš.
Když je tu den, kdy mám síly míň,
potom otvírám skříň,
tvoji fotku v ní mám,
a dlouze koukám tam.
Zas ožije mi tvá vlídná tvář
a ty sílu mi dáš,
v ruce své máš mou,
a těžké chvíle krásné jsou,
jsou,
krásné jsou,
jsou.