Seděl jsem v cukrárně, čekal ji nad kafem,
jaká je, uvidím, až spolu pokrafem,
ať z hladu nekecám, sněd jsem dvě tortilly,
člověk se uklidní a trochu zesílí.
Odbyla pátá a pak i šestá,
proč pořád není tu, zač mě Bůh trestá?
Tak ještě posečkám, než se sem dovalí,
řeknu jí: V pohodě, i já jsem pomalý,
všechno mi dýl trvá, jsem občas brzda…
Ona to ocení, večer mi prs dá,
ochutná náplň v mé domácí tortille,
překvapena bude mile, ne nemile,
koupím jí kytičku, svetr i náušnice,
budu ten, kdo nosí na rukou, aniž by cek.
V tom pípnul telefon a přišla eSeMeS,
že se moc omlouvá a nedorazí dnes,
že prý jí to radí ta její intuice,
nechce prý někoho, komu už bylo třicet,
a já se věkově o hodně výš nalézám.
Však ještě nepatřím do starého železa,
neboli do šrotu,
balím to, jdu odtud,
příště, holka, to řekni hned a žerty si netrop,
vždyť je tu dost mladých holek, které rády retro!