Jo, na Amsterdam se soumrak snáší,
a tma chodí sem jen v kalhotkách,
a ty holku chtěl bys mít, tak támhle máš ji,
na zemi láska nebeská tě nepotká.
Jdeš a holky mávaj z výloh – nestůj dál za tím sklem,
jsi kamarád velkej, vážně, tak už vejdi sem.
A každou chvíli zatáhnou se závěsy,
bloudící loď svůj přístav tajně najde si.
Tulipán bílej touhou zčervená.
A z červených luceren
jde studená záře den co den.
Tulipán bílej, spása skoupená.
A z červených luceren
můry se chtěj dostat ven,
ven, ven, den co den.
Jak se tady má ta holka štíhlá,
ta, co voní tmou a dálnou Asií?
Možná ráda druhým dává, sama kývla,
možná že cizí grázlové sem vtáhli ji.
Tam za jejím závěsem se snad už každej svlík,
i ten divnej floutek s bráchou, i ten starej námořník,
zas v červeným přítmí svítí prádlo krajkový,
a ona tu stráví léta, to už dávno ví.
Tulipán bílej touhou zčervená.
A z červených luceren
jde studená záře den co den.
Tulipán bílej, spása koupená.
A z červených luceren
můry se chtěj dostat ven,
ven, ven, den co den.