Často v mých statusech čtete básně, psané na 5 zadaných slov. Mám jich zhruba 80, dnes vám nabídnu další a prozradím něco ze zákulisí této tvorby.
Všechno začalo v Praze ve Vacínově ulici, kde dříve býval příjemný podnik Internet Cafe Palmovka. Kamarád Saša Kirilov, skladatel a muzikant, tam pořádal kulturní večery. V létě 2012 mi navrhl, ať dám dohromady něco na zadaná slova od diváků. Sice mě takové psaní nijak zvlášť neoslovovalo, ale vzal jsem to jako výzvu. A postupně tomu přišel na chuť. Občas jsem si dokonce vyveršoval i panáka nebo dvojku bílého.
Dnes uveřejněný počin jsem psal ve zmíněné kavárně v červnu 2013. Na slova: chaos, kastaněty, islám, retrívr, kaliopky. Řekl bych, že mě u toho vyfotil samotný Saša, který vás zdraví z druhého snímku. Tímto mu znovu děkuji za rozšíření poetického portfolia.
A vám přeji, ať nezůstáváte stát před cílovou rovinkou (jako hlavní hrdina níže).
Občas chodím na dýzy
Občas chodím na dýzy,
kde se hudba podbízí.
Na parketu to byl chaos,
tys mi tenkrát řekla: Čao,
tančila bych, ale kvetu
ze zvuku těch kastanětů.
Na baru jsme spolu zkysli,
pohodoví, nezávislí,
kecali jsme o islámu,
řeklas taky, že máš FAMU
a ať k tobě zejtra přijdu.
Nebudu dřít s nouzí bídu…
Říkám si: No to je boží,
spoustu toho můžou prožít
dva lidi, co spolu kalej!
Těšil jsem se jako malej.
Kaliopky ti pěkně stáhnu
a ty řekneš: Super, ach, nu,
pokračuj, jó, dál jdi prosím ještě!
Hodinu jsem za tebou šel deštěm,
za tvým plotem retrívr,
vrčel na mě, vr, vr, vr,
jak ocásek zůstal jsem stát venku,
jinej ti svlík kaliopky i podprsenku!