(Nedělní poetický status č. 46)
Dnes oslavujeme 17. listopad a tak vyvěsím báseň, kterou jsem stvořil jako patnáctiletý student k 1. výročí sametové revoluce. Na přání paní vychovatelky z internátu. Je to taková hezká vzpomínka, roztomilá raritní záležitost. Rýmům typu „zrušili – ušili“ nebo „strana – hrana“ se dávno obloukem vyhýbám, jsem už někde jinde. A naše republika? Kde ta nyní je, to nechť si zhodnotí každý sám. A kdo bude chtít, může se o svůj pohled podělit v komentářích.
Přidávám dva ilustrační záběry mého filmového neherectví, kde jako zaměstnanec Československé televize v seriálu Vyprávěj v revolučních dnech diskutuji na chodbě a protestuji v garážích. Druhá fotka je sice davovka, ale já jsem s davem nikdy nesplýval, tak snad nebude těžké mě najít.
Přeji vám, ať si užíváte svobody a neztrácíte se v davu.
Při loňském listopadu
Při loňském listopadu
stáli lidi kolem hradu
a volali: Soudruzi,
dneska tady jsou druzi!
Úroveň jste zrušili,
na nás boudu ušili,
teď se diví vaše strana,
že jí právě zvoní hrana!