V pátek slavili svátek Tomášové. V překladu toto jméno znamená „dvojče“, a tak přikládám fotku s dvojčaty z bonboniéry, kterou mě obdarovala rodinka. Děkuji také za všechna přání.

A vybírám báseň o jednom Tomášovi, napsanou v Kolíně v nonstopu U čerta. Tam jsem poprvé zavítal před třinácti lety během divadelního zájezdu a odcházel nad ránem s halasovským „já se tam vrátím“. Předsevzetí se naplnilo za půl roku, kdy mi barmanka zadala slova: večer, Tomáš, řeka, slunce, obraz.
Přeji, ať vás nepronásledují žádné fámy a pomluvy. A pozor na neověřené informace.
Jednou jsi mi řekla – Tomáši,
fámy se o tobě roznáší,
prý ti schází slunce v duši,
dál se říká, že tě vzruší
pohled z houští na holku, co nahá plave v řece.
Ale tohle, Tome, nedělá se přece!
Hodně špatný obraz dělají ty fámy,
myslím si však svoje, nenechám se zmámit,
znám tě dobře, dlouho, a vím, co jsi zač,
no tak konečně už ke mně přijít rač!
Můžeš klidně dneska, až se sešeří,
večer bude krásný, začnem večeří.