Klíč ke štěstí, nedávno reprízovaný díl seriálu Vyprávěj v ČT. Hraniční přechody v sedmdesátých letech byly depresivní. A celníci hnusní. Obzvlášť ti, kteří vytahovali mladým maminkám podprsenky ze zavazadel… Rád jsem si tam zahrál. Nenatáčelo se na opravdové celnici, stačilo sednout na bus MHD a zvládnout pár zastávek od metra Kačerov. Dusno před kamerou se mnou dělal i Václav Vašák, v zákulisí nenápadný a přátelský.
Jako kluk jsem také jezdíval s příbuznými do ciziny, pamatuji si na obavy při „pašování“ dětských oblečků z NDR, ale na pořádný střet s celníky jsem si musel počkat až do roku 2001. S partou jsme se vraceli vlakem ze Slovenska. Bušení na dveře WC a řev „pasová kontrola“ jsem bral jako výstřelky vožralých vandalů, neboť k hranicím zbývaly ještě dvě hodiny. Tedy podle mých výpočtů… Naštěstí jsem zareagoval relativně bystře a na avizované odpojení vagónu nakonec nedošlo.
Jako obvykle přidávám pár veršů a přeji vám, ať si vychutnáváte svobodu na všech svých cestách.
Moje jméno divákům zřejmě nic moc neříká,
jsem ten, který zahrál si ve Vyprávěj celníka.
Výraz drsný, uniforma slušivá,
až ti z toho brada spadla,
kontroluji zavazadla,
co kdo veze, co kdo v kapsách ukrývá.
Tak soudruhu řidiči, máme tady problém!
Na celníky asi nikdo nevzpomíná v dobrém…