V uplynulém týdnu jsem si připadal trochu jako Mr. Prokop z osmdesátkové učebnice angličtiny. Ten v jedné lekci poprosí syna, ať mu pomůže s učením cizího jazyka, já jsem požádal skoro syna, zda by mi nepíchnul s oživením YT kanálu. Nyní s panem Prokopem pěji na mladou generaci chválu, a skupina Bezefšeho zpívá na síti příběh ze zakouřeného baru. Text mi před lety parádně zhudebnil Saša Kirilov.
Na ilustrační fotce z nejmenovaného filmu preluduje „pianista“ Choura. A přeje, ať vás v následujícím týdnu nikdo neokrádá o plány, city ani iluze, jako pana pianistu z písničky.
Odkaz na ni přikládám.
Pianista
Piáno v zakouřeným baru
má jenom černý klávesy,
každej den u něj sedí chlápek,
blues o svý lásce hraje si.
Kde jenom jsou klávesy bílý?
Určitě je tam postrádá.
Kdysi tam jistě všechny byly,
před mnoha lety zamlada.
Miloval v mládí spousty holek,
hrával jim songy přesládlý,
o plány, city, o iluze
všechny ho stejně okradly.
Podivnej spolek těchhle holek
klávesy bílý vytrhal,
už se moc toho zahrát nedá,
on přesto vyhrává tam dál.