Přelom dubna a května se nesl ve znamení několika poetických výročí.
V pondělí oslavila ústecká Dobrá čajovna 10 let Večerů autorské tvorby. Účastním se jich často a rád, proto jsem nemohl chybět. Tenkrát s nimi začal Martin Honzák, dnes v tom pokračuje Ondřej Prchal a Jan Dostál.
1. května jsem se zařadil mezi účinkující 26. ročníku Poezie na Petříně. Jako hravý poeta se k fontáně se skotačícími hochy hodím. Tam tato úžasná akce tradičně probíhá, pořádá ji sdružení Camelquerque snu.
A 30. dubna měla 21. narozeniny Čajovna u Vysmátý žáby. V ní jsem také pár básní napsal. Tuhle v dubnu 2016 na zadaná slova: kafe, tortilla, intuice, náušnice a brzda. S přáním dalšího dobrého roku ji sem dnes dávám.
A vám ostatním přeji, ať vrozená intuice radí lépe, než slečně z básně, a ať vás nikdo nehází do starého železa.
Seděl jsem v cukrárně
Seděl jsem v cukrárně, čekal ji nad kafem,
jaká je, uvidím, až spolu pokrafem,
ať z hladu nekecám, sněd´ jsem dvě tortilly,
člověk se uklidní a trochu zesílí.
Odbyla pátá a pak i šestá,
proč pořád není tu, zač mě Bůh trestá?
Tak ještě posečkám, než se sem dovalí,
řeknu jí: V pohodě, i já jsem pomalý,
loudám se se vším, jo, jsem občas brzda…
Ona to ocení, večer mi prs dá,
ochutná náplň v mé domácí tortille,
překvapena bude mile, ne nemile,
koupím jí kytičku, svetr i náušnice,
budu ten, kdo nosí na rukou, aniž by cek´.
V tom pípnul telefon a přišla eSeMeS,
že se moc omlouvá, že nedorazí dnes,
že prý jí to radí vrozená intuice,
nechce teď nikoho, komu už bylo třicet,
a já se věkově o hodně výš nalézám…
Ještě však nepatřím do starého železa,
neboli šrotu,
balím, jdu odtud,
příště, holka, to řekni hned a žerty si netrop,
vždyť je tu dost mladých holek, které rády retro!