Zde Vám, milí návštěvníci, přiblížím svůj autorský přístup ke psaní veršů i písňových textů.
Navážu přitom na úvodní slogan o Chourovi, se kterým se nenabourá, a ozvláštním kreativně tuhle trasu příhodným dopravním značením.
Mým cílem je dělat především kvalitní zábavu, příležitostně líznutou uměním. Jsem otevřený různorodým projektům. Někomu můžu připadat příliš komerční, jinému zase příliš umělecký.
Nic nedělám prvoplánově jen kvůli penězům. Vždycky je pro mě důležitý i celkový zážitek, který je s tím spojený, a také moje osobní spokojenost s výsledkem (a to se týká všech oblastí, kterým se věnuji).
Ačkoli jsem napsal spoustu textů k písničkám, nepovažuji se za textaře, ale spíše za hravého poetu. Přízvisko „textař“ na webu používám hlavně kvůli Googlu a spojení s mými dosavadními písňovými zářezy.
Textaře v pravém slova smyslu totiž vnímám jako někoho, kdo textuje především hotovou hudbu, pracuje rychle, a aktivně shání zakázky.
Mě nejvíce potěší ti zájemci, kterým se hodí k různým účelům mé již hotové verše a texty. To je můj hlavní směr.
Zakázky na textování aktivně nevyhledávám, i když jsem jim otevřený.
Ovšem u zakázek je mnohdy hlavním požadavkem, aby autor šlápl na plyn. Text jako takový zůstává ve výsledku vedlejší. Což mi úplně nesedí.
Píšu tematicky i žánrově rozličné verše. Nejraději volně. A svým tempem.
A mám rád, když se s nimi následně různým způsobem pracuje a nacházejí všelijaká využití.
Velmi se mi líbí, když nějaký můj text sbírá rozmanité zářezy – dostane se do různých publikací, zaboduje ve více literárních soutěžích, osloví více skladatelů, kteří ho různě uchopí, zhudební a verše tím dostanou další rozměr. Samozřejmě se lze domluvit i na exkluzivním poskytnutí textu, jak píšu tady. Nicméně zmíněná rozmanitost je důležitým rysem stylu hravého poety.
Dva slepí muzikanti v sedmi melodických kabátech
Jiří Wolker napsal známou báseň Slepí muzikanti. Znám ji v 7 různých zhudebněních, s melodiemi různých žánrů.
Do rockového kabátu ji oblékl Miroslav „Sanctus“ Saidl:
Do bluesového skladatelka Milada Karez, pro zpěvačku Zlatku Bartoškovou:
Hudba Jiřího Berkovce podmalovává recitaci na historickém albu Supraphonu (v odkazu je audio ukázka).
Dále báseň uchopili Traxleři (hudbu složil Petr Traxler), Bob Frídl a také folková kapela Bylo nás 7:
A ještě znám verzi, kterou kdysi zpíval Pěvecký soubor severočeských učitelů z České Lípy, Wolkerovy verše zhudebnil sbormistr Vladimír Licek.
A tohle chci zažívat i u svých textů.
Prvními vlaštovkami jsou texty Dívčí boky s noky nebo Pianista. Oba byly otištěné v publikacích i různě zhudebněné.
I svůj nejzásadnější text, Boží mlejny melou, bych si uměl představit v několika rozličných zhudebněních. Dokonce jsem objevil i jeden světový hit, na jehož melodii tento text pasuje (rád bych to někdy někde provedl jako takovou legrácku).
K jinému svému textu jsem z čiré hravosti napsal i slovenskou verzi, s níž chci dál také pracovat. A textů ve slovenštině chci mít víc.
V mém případě tedy mluvme o poezii, která obstojí samostatně, i ve spojení s hudbou.
Termín „texty ke zhudebnění“ není úplně výstižný (na webu ho používám opět kvůli Googlu, aby mě našli zhudebňující skladatelé). Toto označení totiž může působit dojmem polotovaru, čehosi nehotového, co bude kompletní až ve spojení s muzikou.
Možná i proto mají někteří skladatelé (a nejen oni) pocit, že si v textech můžou svévolně škrtat a nemusí s autory nic konzultovat. A pak z toho vznikají šílená zvěrstva.
Je to i tím, že mnohým textařům to nevadí. U jednoho kolegy jsem se dokonce setkal s přístupem „klidně si tam, kapelo, cokoli přepiš, jediné co tam musí zůstat, je moje jméno“. Já to mám ale jinak, nedělám žádné polotovary a jakékoli svévolné zásahy do textů (volných i zakázkových) mi velice vadí.
Neautorizované zásahy a škrty přirovnám ke vjíždění na tyto čáry.
Nebo k nepříjemným hrbolům, kazícím výsledek mé jízdy.
A s celkovým zážitkem, který je pro mě velmi důležitý, to jde potom z kopce…
V následujících odstavcích to popíšu ještě barvitěji.
Kosti průšviháře Lojzy
Někteří muzikanti si myslí, že když v dodaném textu sami provedou jen drobné úpravy, je to přece v pohodě a žádný problém s tím být nemůže. Bohužel může. Odlehčeně to vysvětlím na příkladu, kde využiji svou dávnou středoškolskou vzpomínku.
Na internátě na stejné chodbě bydlel spolužák s trefnou přezdívkou Lojza. Jednou před spaním spořádal kuře, kosti naházel na zem a tam zůstaly. Vychovatelky nám denně po odchodu do školy známkovaly pořádek na pokojích, a u Lojzova se odpoledne na nástěnce objevil verdikt „5 – NEHODNOTITELNÉ!“.
Lojzův spolubydlící se však ohradil. Pokoj prý měl jedinou vadu, nebyl zametený. A za to se běžně dávala hezká jednička s mínusem.
Následně se mu tedy vysvětlilo, že v nezameteném pokoji je na podlaze maximálně tu a tam smítko, chuchvalec. Bordelářsky poházené kosti na zemi budí děsivý dojem a hodnotí se zcela jinak, přísně.
Ano, nám mužům mnohdy schází potřebná citlivost. Tam, kde dopolední dámská návštěva viděla naprostou hrůzu, pro nás jenom nebylo zameteno.
A s úpravami textů je to stejné. Pokud někdo do mého textu vrazí nepatřičné slovo, provede zásah do rýmové struktury, nebo změní celkové vyznění, může tyto změny vnímat jako bezproblémově čistou podlahu, případně jako drobná, tolerovatelná smítka. V mých očích se ale jedná o ty poházené, nevzhledné kosti, které tam nemají co dělat.
Představte si to ještě tak, že máte hotel. I s poutavou značkou u silnice. Nabízet v něm hostům místnosti s kostmi na podlaze, to prostě nechcete…
Na preciznosti a vybroušenosti výsledku mi vždy velice záleží. I když textuji hudbu, opět to dělám tak, aby text byl svébytný a obstál jako samostatný útvar i po oddělení od hudby (a také s ním tak dále pracuji). Ne aby to byl jen shluk slov, který bude bez hudby působit kostrbatě a nedotaženě.
Nahrání písně je jen jedním z možných využití – i s texty, napsanými na hotovou hudbu, následně různě pracuji.
Například text písničky Vánoční zabodoval v jedné literární soutěži. Refrén písničky Odměna zase čtu na autorských čteních jako samostatný útvar. A jiné texty tam čtu celé. K některým textům chystám i videa.
Na svém webu zveřejňuji texty tak, jak jsem je napsal. Vždy té nejlepší verzi, se kterou pak následně pracuji i samostatně. Své hotové věci ještě průběžně vylepšuji a upgraduji, takže se i v různých publikacích mohou drobně lišit. Web mám pojatý jako stránky veršů a textů (nikoli stránky písniček). Zajímavosti o písničkách a jejich ohlasy k tomu pochopitelně patří také, ale hlavně je to o textech a verších.
Může se tedy stát, že webová verze textu se může drobně či více lišit od té nazpívané. Z různých důvodů, které budou u příběhů jednotlivých textů zmíněné a popsané.
A ještě tu přibude něco o náplni mého webu. Krasojízda mezi značkami bude tedy pokračovat.
Informace na této stránce jsou platné a aktuální. Poslední revize s vyšperkováním obsahu proběhla 15. října 2026.