Dnes máme 12. duben, a tak se s vámi podělím o dávnou osobní vzpomínku. 12. dubna 1988 bylo úterý. Pro mě výjimečné tím, že jsem s tátou poprvé zašel na koncert skupiny Fešáci. Do ústeckého kulturáku, tehdy Odborového domu kultury pracujících. Nezapomenutelný zážitek. Tenkrát zazněly třeba písničky „Country bál“ (můj oblíbený), „Než nám dojde kyslík“, nebo „Zima“ (satirická parodie pánů bavičů Mladého a Náhlovského na legendární „Jaro“, v níž se zpívalo, že „pod malými okny chozrazčot obchází…“).
O přestávce jsem dostal stovku a šel omrknout stánek s kapelním merchem. Výběr měli opravdu pestrý. Když táta viděl moje rozzářené oči, dal mi ještě jednu zelenou bankovku. S prvními tóny druhé půlky jsem mu vracel jedenáct korun. Úžasný večer, byť tedy mamka po návratu domů zdaleka nezářila tak, jako já.
Přijeli k nám Fešáci,
mladý Choura utrácí!
Zpěvník, fotky, kalendář,
všechno nakup, mamku spař,
a pak ještě zamiř
lovit autogramy…
Fešáckých koncertů jsem pak zažil ještě spoustu. Fotka pochází z Lucerny, kde v roce 2017 kapela slavila 50 let. A jsem moc rád, že jsem v jejím repertoáru mohl zanechat i drobnou textařskou stopu.
Tady je odkaz na můj text i písničku Tak to být má.
A vzpomínky na následný lov autogramů spojím se statusem k šedesátinám, které Fešáky čekají v roce 2027.
Přeji vám v nadcházejícím týdnu samé vyfešákované dny.