Tak dneska něco poetického na zahájení školního roku. Domácí úkoly… Třeba z matematiky v první třídě. Banální množiny. Bílí, černí, a jako podmnožina zlí psi. Záhy jsem zjistil, že zadání nemůžu zpracovat, protože neumím namalovat psa. Do večera mě to tedy doma učili, taťka dokonce vyštrachal i obrázkový atlas s výběrem plemen. Po vyčerpání všech možností jsem hafana nakonec odněkud obkreslil a učitelka to pak ani nekontrolovala…
Na fotce v zeleném svetříku zahajuji druhou třídu, u oněch školních vrátek, zmíněných v textu o první lásce (kdo na mé zdi sjede až k půlce dubna, může se pokochat i milostným dopisem a vidět, čemu jsem se kromě domácích úloh ve volném čase věnoval). A přidávám jednu historickou práci z češtiny, která mi šla líp, než počty.
Přeji vám, ať se nemusíte zabývat žádnými zbytečnými úkoly.
Úkoly do školy
Úkoly do školy – fuj, fuj, fuj, fuj,
ty ale, žáčku můj, nepodceňuj.
Kdo úkoly odflákne,
ten uslyší – ne, ne, ne,
to bude za pět, ne za jedna,
a přijde poznámka následná.
Úkoly do školy jsou fuj, fuj,
čas jim však, žáčku můj, obětuj.
Tvoji páni učitelé
řeknou – to je víc než skvělé,
od něj si musíme doplnit znalosti,
abychom nebyli truhlíci naprostí.