Jde Nanynka do zelí,
má obličej kyselý.
Řeže z hlávek lupeny,
ale nůž má ztupený.
Kéž by tu byl Pepíček,
ten má ostrý jazýček,
i když jinak je dost tupý.
Náhle slyší: Dupy, dupy.
Kdo to dupe? Pepíček!
V sobě má pár skleniček.
Nanynka jen hlavou kroutí,
rozšlapal jí košík z proutí.
Lupeny ti tady škubu,
a ty vožereš si hubu!
Josef, tos´mě vytočil,
už mi nelez na oči!
Jde Nanynka domů z pole,
do zástěry trhá bole-
hlav.
Pepíček ji otrávil,
vrátí mu to za pár chvil,
až napíše Lojzíkovi: Tak se večer stav!
Báseň vyšla ve sborníku
Almanach – vydala Konzervatoř a VOŠ Jaroslava Ježka, 2003
O básni
S básní jsem propojil nedělní poetický status č. 26 na blogu.