Na včerejší degustaci, kterou uspořádal Vinný Domeček, jsem měl poetické okénko a zavzpomínal, jak jsem přesně před deseti lety navštívil poprvé v životě moravský vinný sklípek.
Tenkrát mi nad ránem bylo řečeno, že takovej bordel tam zatím ještě nezažili. Mohla za to skupinka rozhulákaných Poláků, která také hledala nejbližší nevěstinec, a to tak vehementně, že se mi jich zželelo a musel jsem pro ně z fleku jeden vymyslet. Pokud chlapci nepopadali do škarp, jsou na cestě k němu možná ještě teď. S otázkou: Nevěstinec U růže, kdo nám k němu pomůže?
A ve sklípku došlo i na báseň na 5 zadaných slov (vinohrad, milenka, láska, brouček a štěstí), ta včera také zazněla.
Místo degustace? Loď Marie.
Panu kapitánovi děkuji za skvělý zážitek a jemu i vám přeji, ať život chutná jako víno.
V ohrožení je náš vinohrad
V ohrožení je náš vinohrad,
pod listy se divnej brouček vkrad´,
nahlodal nám všechny hrozny,
to je špatný, to je hrozný.
Réva chřadne, réva strádá,
jako dívka, co má ráda,
všechnu lásku…
… a tady to pokračuje.