Na rok 2024 jsem měl pár plánů. Pravidelné kreativní krmení facebooku mezi nimi ale nebylo. Rozjelo se vlastně díky mé pomalosti. S péefkem a zkrácením vlasů na novoroční statusovou fotku jsem se coural až do první neděle. Pak mi s načasováním pomohl Zdeněk Balcar – měli jsme domluvené společné pivo a já chtěl viset, ještě než usednu nad sklenku. Večer jsem koukal na fůru lajků, zaslechl, že nedělní odpoledne bude dobrá doba pro publikování, vzpomněl si na televizní Nedělní chvilku poezie. A přišel i nápad na další týden… Dnes slavnostně uzavírám první ročník nedělních poetických statusů, ve kterých své verše oblékám do nových kabátů a propojuji s myšlenkami a zážitky.
V příštím roce to můžete zkusit stejně. Vykašlete se na nějaká předsevzetí (která ne vždy dobře končí, jak si přečtete ve verších níže) a prostě v prvním týdnu něco rozjeďte. A pak pokračujte.
Děkuji všem, kteří jste letos na mé zdi četli, lajkovali, komentovali, sdíleli, bavili se. Děkuji i své Kátě za spoustu fotek a nápadů, jak snímky pojmout (přestože občas vrčí „hlavně, že statusky“).
Přeji, ať vám v roce 2025 život samé hezké kapitoly píše, a ať máte plné číše.
Novoroční předsevzetí
s velkou slávou k nebi letí,
zpátky ale vzápětí
klesá se svou závětí,
a všechny sliby, sny a plány
jsou příštím rokům odkázány…