Dobrá čajovna Ústí nad Labem. Nedávno jsem v ní opět četl své verše a poetická okénka během Večerů autorské tvorby tam mívám moc rád. Nejraději píšu odlehčeně, nicméně v autorsko – posluchačském osazenstvu je dost mladých lidí, kteří svět nevidí tak optimisticky. Což pojímám jako výzvu a vyhledávám v archivu i ponuřejší věci.
A dozvěděl jsem se, že vážná témata nevyznívají v mém podání tak strašně. Příkladem je Sebevražda, kterou tam čtu často s občas jí stylově svůj blok uzavírám. Jak vidíte na ilustračním selfie, místo skutečné zbraně divadelní rekvizita, nechybí lehký úsměv a po linu přichází nadějeplné světlo…
Přeji vám, ať vás v příštích dnech nic neoddělá.
Sebevražda
Ptám se, zda je každý
schopen sebevraždy,
na ulici třeba,
když ho život neba.
Ani mě už nebaví.
Jsem však střelec váhavý…
Z vlastní pistole já ránu
zkrátka hned tak nedostanu.
Ty už jsi mě totiž dávno oddělala
a nad rakví anděl zpívá – tralalala.