Nedávno mi Facebook ukázal 15 let starou vzpomínku. Sdílím, doplňuji vhodnými verši a fotkou.
Tak už ji konečně mám! Že to ale trvalo… Určitý věci člověk zkrátka potřebuje, z nebe mu nic samo nespadne, musí se starat a hlavně dobře vybírat (zlatej internet!). A dotáhnout ji ke mně taky nebyla žádná legrace. Ale nelituju, je dobrá, praktická, nedělá zbytečnej kravál, a myslím, že teď teprve to bude doopravdy žrádlo! Přál bych takovou i vám, hlavně těm, kdo jste sami – je to přesně typ, kterej by vám bodnul. Lednice A++ Beko TSE 1283!
Na snímku za mnou vidíte už jinou značku, lepší, rodinnější typ. Orosené sklenky dosvědčují, že funguje skvěle. Také si v duchu své vzpomínky uvědomuji, že mým životem prošlo lednic docela dost. Některé vrčely, především ty starší. U jiných mou zásluhou povolily ledy. A v několika mi patřil jenom foch, mnohdy navíc sdílený…
A jednu ledničku jsem dal i do veršů – to když nám Eduard Krečmar na hodině textařiny zadal úkol, napsat něco s použitím daktylu.
Přeji vám v příštích dnech jen samé lahůdky.
Milé dámy, končím s vámi
Plno let koukal jsem po holkách,
zkoušel jsem najít tu pravou,
pokaždý zažil jsem jenom krach,
sítě tkal znova jak pavouk.
Depku jsem z toho měl tolikrát,
dlaně svý zatínal v pěsti,
s životem nepřestal jsem se prát,
nakonec přálo mi štěstí…
Celé si to můžete přečíst tady.