(Nedělní poetický status č. 47)
Lidé prý na sociálních sítích ocení, když prásknete něco ze soukromí. Tak tedy: Už více než rok a půl jí mám plnou hlavu. Myslím na ni, kudy chodím. Není laciná, čeká mě ještě spousta práce, ale vyplatí se to. Až přijde den „D“, lehnu si na gauč, budu cítit její teplo a řeknu si, že se podařilo vyřešit jeden krásný problém. Topnou soustavu rodinného domu.
Možná jste čekali žhavější špeky, ale snad vás zahřejí alespoň verše o kominíkovi, když venku začíná přituhovat.
Ať vám přinese štěstí!
O kominíkovi
Z kamen se od rána strašlivě hulí, i z toho ve váze uvadly tuli- pány pro partnerku mojí a tak museli jsme dojít pro pana kominíka, který si s mourem tyká. Hasne oheň, dobrý sluha, topit v kamnech nám jde ztuha, udělejte něco s komínem, nebo se z toho pominem. Černě to nevidím, jen buďte v klidu, někde je zádrhel, já na něj přijdu. A po několika minutách komín nám už zase pěkně táh, za úsměv, pár milých vět kominík nám život zved.