Před pár dny jsem vedl zajímavou debatu o tom, že moje statusy nejsou pro sociální sítě to pravé žrádlo. Přiznávám, není mi příliš po chuti máznout sem fotku nedělní večeře jenom s nemastným, neslaným komentem typu „jím, ha, ha“. Měl bych pocit, že tomu něco chybí, nebo že to chce nášup. Mám rád, když příspěvky mají náplň, nápad (třeba i vypečený, ale ne telecí nebo hovězí), když je v nich trocha šťávy a nemůžou chybět verše, jednou třeba provařené. Dlabu na to, že se mají sociální sítě sytit jinak – to je mi buřt, nemusím být přece masový. A líbí se mi servírovat bašty, ale od ostatních skousnu či zhltnu v pohodě cokoli (to jen, aby mě někdo špatně nepochopil a nedával mi čočku za to, že se navážím do jiných, nebo mě dokonce nechtěl rozsekat na nudličky). Dnes podávám menší porci na kulinářskou notu, příloha nechybí.
Přeji vám týden, pestrý jak švédský stůl. A ať nejste v kaši!
A sladká tečka na závěr: Za pokrmy jedna báseň ze srdce děkuji své milé Kátě.
Láska prý prochází žaludkem
U plotny stála, vařila knedle,
a já jsem z ní byl úplně vedle.
Vařila knedle se zelím…
… a pokračování je tady.